Název

2015_10_17 Milešovka zříceniny Ostrý a Kostomlaty

Popis

BBP - Betélně barvený podzim

Zatím co na prvním díle jsem byl v drtivé menšině 4 ku jedné, tentokráte se to zcela otočilo. Danka se v pátek večer přes SMS omluvila z nenadálých pracovních povinností a tak se nakonec sešli 3 borci proti Lence z minula.

Z Masarykova nádraží jsme vyrazili do chladného rána ve složení Lenka, Franta a já. Honza se přidal až na zřícenině hradu Ostrý v 9:30. Přesně dle plánu!!! Vykřičníky pro obě setkávací strany.

Co nebylo nikde v plánu ani oficiálním je, že na autobusovém nádraží v Lovosicích zapomeňte na nástupiště. I když mají cca 5 nebo 6 pěkně označkovaných a rozprostřených na ploše, autobusáci je absolutně nepoužívají. Když jsme tam z vlaku došli, stálo tam 5 busů s lidma. Hnedle u výlezu z vlakáče-haly. 3 busy byly nádhradní za výluky a dva pravidlené linky. Zatímco Lenka a Franta stáli na stanici č. 1, stihl jsem oběhnout 3 busy s optáním který kam jede. Čtvrtý jsem nestihl, odjel a přesto, že těsně míjel jedničku stanoviště kde celou dobu byli Lenka a Franta, bus odjel a ani nezastavil. Skandál. Bordel na druhou/na kolečkách. Zachránil nás náhradní bus za dlouho trvající výluku osobního vlaku. Tím jsme ovšem skočili ve Velemíně místo v Březnu. Naštěstí rozdíl jen 2 km. Uff. Ještě, že v plánu byl hafol extra času. Půlhoďka pochodování navrch byla v pohodě bez nutnosti valit/spěchat. To jsou ty vykřičníky pro naši stranu. By Honza mohl ráno ležet o půlhoďky déle za pecí, přisvištěl autem překračujíc limity, ale přesně v půl klepal na kamennou bránu. Vykřičníky pro něj. Nutno dodat, že měl naplánovanou delší trasu a naše byla její podmnožina podílejíc se odhadem více než polovičním.

Předpověď počasí na sobotu byla dlouho dopředu špatná - chladno, děšť. Od čtvrtka se to začalo lepšit a v pátek hlásili polojasno, žádný déšť. Tož jsem se těšil, že z Milešovky možná něco uvidíme. Tentokráte to rosničkám pro střední Čechy moc nevyšlo. Hustá mlha, odpoledne semo tamo drobné mžení. Kupodivu holkám doma to vyšlo - dopoledne měli sluníčko.

Výstup na Ostrý prověřil naše možnosti jen málo, za to s blatíčkem. Samotná zřícenina je spíše skalnatý kutloch pro loupežníky a celkově jej charakterizuje/zobrazuje 4-tá fotka v pořadí na sa (v názvu 028). Kupodivu slušně vybavená - ohniště, sezení, klacky na opékání, houpačka.

Méně je někdy více
I tak by se mohla akce jmenovat. I když nás nakonec byla jen čtveřice do taroků (z původního limitu 6), sešla se dobrá parta a "sedli jsme si". Takže světe div se, i přes čtvrteční vyčerpání týdenní slovní zásoby jsem podstatnou část dne proplkal. Až jsem řešil dilema povídat či fotit. Jestli za pár dnů dojedu dom a ani nepípnu, tak to (ne)pěkně schytám. ;-) Přemýšlel jsem nad tím a věc se má tak. V Praze jsem 4 roky. S holkama na podnájmu povídám vyjímečně a moje oblíbenkyně, se kterou jsme často sedli u stolu probírajíc ledasco, se odstěhovala za svým borcem. V hokně (=práci) vládne mail a Lync (firemní obdoba ICQ) = povídám jen když musím. Takže za ty roky jsem si prostě odvykl povídat. O to více jsem byl dnes sám sebou překvapen. Jsem zvědav jak bude probíhat třetí díl Českého středohoří, který již pilně plánuji. Na minulém díle se o štengrování postarala Dáša, včulkaj ji zdatně zastoupil Honza. Hustý. ;-) Trénink z domu se dvěma svištěma v pubertě se šikl. ;-)

I přes dušičkové počasí čítajíc hustou mlhu až mžení byla paráda procházet se neuvěřitelně barevným lesem a kochat šlo pestrými barvami listů jak na stromech tak spadaným na zemi. Neuvěřitelná a těžko popsatelná nádhera jen částečně zachycená na fotkách. To je nutné prostě zažít/projít. Nějaká nepřízeň počasí šla absolutně stranou. Vrcholky kopců hrající na schovku v mlžných oparech byla též pastva pro oči evokujíc vysoké hory s kilomtery výšky.

Zatímco na zřícenině Ostrý byla ještě naděje na pěkný výhled během dne, neb během plánované půlhodiné pauzy se mlha začala protrhávat a zvedat, při přesunu na Milešovku padla za své.

Pravidlo KTBD
Minulé akci vládl ženský svět, kterému jsem se spíše vyhýbal, tentokráte to byl mužský a Lenka měla možnost do něj nahlénout, přesto že v práci má možností vrchovatě při poměru 20 žen na 200 mužů. Na přestřesk přišel například Total Recall (jednička - skvělá, kultovní "vykopávka"z roku 1990) se třemi přednostmi. Když jsem byl minule požádán o návod na nás, odmítl jsem. Přesto k tomu mohu dodat jedno pravidlo kolující doma, když drahá polovička vede "důležité" hovory s babama ve městě. Jmenuje se KTBD - Krm Tu Bestii Dobře. Platíci obzvláště pro ženy plánující vstup do svazku manželského.

Válka s mloky
Celý den jsme míjeli poutače informující o místní fauně a flóře. Od létající ve vzduchu až po rostoucí a lezoucí na zemi. Při výstupu na Milešovku se mi zadařila haluz. Kousek od cesty, náhodně v zorném poli jsem zmerčil mloka. Hověl si na barevných listech a díky svému mimikry téměř splýval s okolím. Díky cviku/tréninku/tiku od dětí však mé pozornosti neušel. Kdo měl/má malé děti ví, že přejít byt či pokoj vyžaduje značnou dávku tréninku a opatrnosti vyhnout se kostkám LEGO či jiným hračkám. Nejen křiklavých barev, ale i těch splývajících s barvou koberce neb každý omyl je vykoupen bolestí na chodidle. Díky tomu jsme mohli obdivovat krásného, dospělého jedince celkové délky cca 20 cm. Na velmi chladné počasí zmizel velkou rychlostí a stihli jsme jen pár fotek. Byl mazaný a při schovávání pod listy pamětliv na svůj dlouhý ocásek, který vzápětí zatáhl pod listy čímž definitivně zmizel z dohledu.

Gastropauza a gatropauzičky
Extra čas se šikl k čočkové polévce na Milešovce (+ jeden langoš a jedna klobása) a dále k častým zastávkám v dřevěných pidi přístřešcích rozsetých po naši trase. I přes prdlačky výhled a mžení až pršení bylo nahoře plno a stále někdo přicházel či odcházel. K dobru přišlo tekuté ovoce, oplatky a jiné laskominy. I když nepečení z důvodu nedostatku pátečního času bylo avizováno dopředu, chudák Lenka to měla často "na talíři". ;-) Náhrada v podobě 70-ti procentní hořké čokolády byla skvělá volba. Děkuji všem za vzájemné sdílení všeho co kolovalo.

Cestou na zříceninu Kostomlaty se lehce vyčasilo a mohli jsme si ho užít. Dle plánu do zavíračky věže v 16 hod, která stojí za to a je hlavním tahákem neustále opravované a vylepšované zříceniny. Povídání se starým pánem mající to tam na starosti potvrdilo natáčení Troškovy pohádky a dal k dobru spoustu detailů včetně balónového spešl osvětlení hradu a dočasně postavených rekvizit na nádvoří. Co je hlavní, pohádka se točila, kdy byla zřícenina větši ruina bez spraveného velkého oblouku kam filmaři prostrčili kameru na dlouhém rameni. Po týdenním natáčení za velmi pěkného počasí následoval týdenní liják. Po uvedení pohádky se rapidně zvedla návštěvnost hradu neb každý to chtěl vidět na vlastní oči. Vstupné je dobrovolné a všici jsme přispěli do kasičky. V plánu je dostavět dobovou krčmu/občerstvení u hradní zdi po pravé straně, která by měla sloužit od příštího roku, takže stojí za to se tam časem opět kuknout.

Celý den to místy neuvěřitelně klouzalo. Došlo jen k jedné havárce bez ujmy na zdraví. Uff. Díky nulovým ztrátám účastníků lze prohlásit akci za úspěšně zvládnutou.

Před závěrečným sešupem do Kostomlat se Honza rozloučil a vydal se na extra porci délkových kilometrů a výškových metrů. Těsně po dojití do čekárny se slušně rozpršelo. Bus jel na čas, zastavil u nás i když stanoviště bylo kousek od čekárny, a ve vyhřátém, skoro prázdném vozu jsme dorazili do Lovosic. Na čas. I přes sobotní výluku měl navazující vlak jen 5 minut sekeru a rychlík s minimem zastávek nás svižně vrátil zpět do města.

Děkuji všem za příjemnou společnost a sdílení všeho dobrého.

Nastavení