Název

2019_03_09 PR Úpor Černínovsko sněženky

Popis

Původní myšlenku bledule v Pekle zhatila informace, že od 25.2.2019 do odvolání je stezka uzavřena kvůli sesuvu půdy.
https://www.kudyznudy.cz/aktivity-a-akce/aktivity/do-pekla-za-koberci-bleduli-jarnich.aspx

Pak byla ve hře varianta bledule na Vysočině. Z tama jsem přijel a furt docela frišno maje obavu bych tam na ně nejel moc brzo. Říkajíce si v duchu bledule a sněženky, dokola a dokola, vyhrály pro letošek jemnější sněženky. Hledajíce všude možně nakonec vybrán tip od Toma, kterému tímto děkuji. Prohlížejíce mapu jsem našel dvě oblasti s označením PR Úpor-Černínovsko. Tož jsem si udělal vlastní plán trasy se zvědavostí, co bude v tom zadním, velkém výběžku. Bude bílo i tam? Zvědavý jak baba.
https://mapy.cz/s/3pDtR

Mám i záznam trasy, ale kdo by se chlubil blouděním v mlze, dvojím překročení 50-té rovnoběžky a návštěvou Petrohradské ermitáže. První odbočka moc brzo, druhá moc pozdě. Jsem si říkal co ty dvě kočky mazaly zpět ... njn, slepé rameno. Buď přeplavat nebo zpět po vlastních stopách. Nakonec to bylo 17 km na necelých 5 hodin.

Když už jsem u těch lidí. Nejdříve je mám před nosem. Dvakrát. Ještě, že se jde s foťáke otočit k řece ... jsem zde kvůli sněženkám a ne dát řeč s pocestným. Pak mi náhoda přihrála další dvojku upovídaných, ženských stvoření. Jsa dva kroky od řeky bylo lehké pustit je k vodě. Kochajíce bílou krásou, šuměním lesa občas bouřícím a šplouchající vodou jsem zmerčil smutně krásný, široký strom. Včul jsem zalitoval sólo výletu pokračujíce s myšlenkou, že někdo by se na fotku šikl. Po pár metrech mi náhoda/osud přihrál zpět stejnou, dámskou dvojku. Někde přede mnou udělaly obrat a vracely se zpět. Vyhověly mé prosby a tak vznikla fotka před stromem.

Prodírajíce se vpřed divočinou jsem plán změnil na dojití až k soutoku. Zrak padnuvši na kostel sv. Petra a Pavla mi hlavou probleskly portrétovky u zábradlí. Tehdy Květa naplánovala Máchovu cestu 1. část. Lucku a věnovanou trpělivost při focení jsem již zmiňoval. Tehdy mě zaujal i výběžek do soutoku Vraňansko-hořínského plavebního kanálu s Labem. V duchu jsem si říkal, tak se tam někdy projít. A vida, do roka a do dne se mi to splnilo. Neplánovaně, náhodou, neuvěřitelné.
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_03_31_Machova_cesta_1_cast_PANASONIC_bez_CPL/#2018_03_31_Macha_1_p_008.jpg

Tůdlevá vlevo břeh Labe kudy jsem si to špacíroval:
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_03_31_Machova_cesta_1_cast_SONY_s_CPL/#2018_03_31_Macha_1_s_009.jpg

U výběžku jsem potkal další dvojku a došlo i na pokec s pocestnými. Děkuji 2x. Prvně za fotku, podruhé mi ušetřili zkoumání druhého břehu u kanálu. Díky neprostupnému terénu jim pár metrů trvalo hoďku. A ještě kousek od nich spadl strom. Mazal jsem tedy zpět stejnou trasu a v jedné třetině jsem se oddělil od řeky směrem do polí. Hnědá a zelená, jen stromy teprve nasazují. To je hezčí řeka majíce možnost ještě užít sněženky.

První část PR je moře sněženek. Druhá pak oceán. Jaký je rozdíl? Asi takový jako mezi Středozemním mořem a Tichým oceánem. Kdo na základce v zeměpisu aspoň jednou kuknul na globus nebo nástěnnou mapu světa, trklo ho to do očí - malej a velkej.

Takže kdo si chce užít moře a hafol lidí dle zaparkovaných aut všude možně, popojde eném kósek. Kdo je pro oceán, přidá pár kiláků a potká lidí méně. Jsou tací, co si "zaplavali v obou oblastech". Odměnou bude usínání s řekou a bílou krásou kam oko dohlédlo.

I v mém mladém věku může být něco poprvé, zatímco v moři jsem to nepotřeboval, oceán si to zasloužil - udělal jsem panorama sněženkové nekonečné krásy ...
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2019_03_09_PR_Upor_Cerninovsko_snezenky#2019_03_09_Upor_57.jpg

A tyto dvě fotky naznačují i hloubku. Stejný směr, zoom na max a vzááádu daleko stále bílo. To se musí zažít.
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2019_03_09_PR_Upor_Cerninovsko_snezenky#2019_03_09_Upor_59.jpg
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2019_03_09_PR_Upor_Cerninovsko_snezenky#2019_03_09_Upor_58.jpg

Zpáteční cesta byla bez zásob. Spočítaný to bylo dobře, falírovalo v tom akorát to násobení. Krát 2 to mělo být. Ještě, že jsem měl housera a hřálo mě peří. Nemaje psů ani Frištenského, nevěděl bych koho utratit či nechat zmrznout.

Když už jsem u jídla. Na první fotce je mazanec. Ale není to jen tak obyčejný mazanec. Je domácí, něžnou, ženskou ručkou dělaný s ingrediencí pouhým zrakem neviditelným a nechápu co dělá na mém talíři. Od spolubydlící není a ještě před týdnem bych na něj nově zakoupenou Nutellou namaloval krásně ladné tvary (při vzpomínce co lze vykouzlit s mandarinkou). Teď bych mohl též, ale nevěděl bych co s tím. Pokud to nedává někomu smysl, mě také ne. Za poslední dva roky jsem se ale naučil, že když nerozumím věcem, které se mi dějí, chce to čas. Tož uvidíme, kdy probíhající události zalije svit pochopení. A hlavou mi rezonuje písnička od Chinaski - Potkal jsem tě po letech.
https://www.youtube.com/watch?v=NC2KmqwR9b4

Během zlomku vteřiny,
celej svět byl naruby a mně
hlavou proletěly peřiny
a já v tu chvíli ztratil budoucnost i paměť.
Stejně mi to hlava nebere,
není mi jasný, kam jsem tenkrát srdce dal.
Stejská se mi po těch večerech, nocích a ránech, kdy jsem tě pomiloval.

Někdy se to prostě povede,
stačí vteřina a je jasný co bude dál.
Zabiješ mě jedním pohledem
a já nikdy nezapomínám.

Co se týká počasí. Autem z Prahy tam déšť. Silnější až hustý. Než jsem v teple autí na místě dosvačil, bylo po dešti. Po cestě mraky, sluníčko, mraky a zataženo. Autem zpět do Prahy opět déšť. Náhoda? Štěstí?

Nastavení