Zpravidla jsem rychlonožka cvakající hafol obrázků. ;-)

Aneb dokumentaristika vítězí nad uměleckým dojmem fotek.Zatím. ;-)

Hoďte čučku na rozdíl mezi fotkami z Fireshow z 27.5 2015 a těmi předešlými ... aneb pracuje se na změně ... ;-)
více 

Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Studnice nalezena, orgonit nabit

Původně jsem plánovat jít s Janou na další z procházek Prahou. Jenže kombinace nově pořízeného orgonitu, slunečního svitu, nově nalezeného článku o energetických studnicích a moji zvědavosti měla za následek na rychlo vyhlášení samostatné akce - pidivýletu/objevné exkurze za tajemnem.

Co je orgonit a jak by měl fungovat je popsáno zde.
http://orgonit.uvadi.cz/co-je-orgonit.php

Použití kondicionálu z mé strany je na místě, neb jde o moje první setkání s něčím podobným a můj pragmatický přístup je protkán jistou dávkou nedůvěry.

Pro svou osobu jsem si vybral velký, dekorační orgonit. Složení a více detailů zde:
http://orgonit.uvadi.cz/hhg-dekoracni.php

Člověk, který mi jej na zakázku/objednávku vyrobil mi doporučil, že jednou za rok je dobré dát orgonit na hodinu na slunce. Tak jsem na dnešní akci vyrazil o hoďku dříve a i přes mrazivé teploty čas na nábřeží ubíhal velmi rychle. Díky slunci mi nebylo zima a celkově bylo příjemně. Čekání na druhou hodinu mi zpestřily dvě mladé kočky, které si z celého, prázdného nábřeží vybrali moji lavičku jako nejlepší místo ke krmení veškerého ptactva. Jak proti slunku, tak pár kroků po slunci. V sedě mi stačilo zvednou digi a cvakat snímky o stošest. Tímto jim dodatačně děkuji za prima představení/zážitek. :-) Za nejlepší akrobaty se ukázali rackové, kteří dokázali chytat kousky pečiva za letu ve vzduchu. Na jedné fotce je dokonce zachyceno jak jeden kousek pečiva drží v zobáku dva racci současně.
Foto zde:
http://pavel2015.rajce.idnes.cz/2017_01_21_energeticka_studnice_Vysehrad_orgonit_nabit/#2017_01_21_Vysehrad_20.jpg

Labutě a kachny pak čekaly na vodě až co zbyde a spadne dolů na vodní hladinu.

Vystavoval jsem orgonit slunečním paprskům a všelijak jsem si s ním hrál v ruce, ale nic extra jsem necítil. Pro mě to byl stále "kus obyčejného šutru". Náhodní kolemjdoucí občas zvědavě koukali zda to není zbraň hromadného ničení. ;-)

Ve dvě dorazila Hanka dle plánu a nad plán dorazila ještě Květa. Po krátkém stoupání jsme za pár minut byli nahoře na Vyšehradě. Detektivní práce hledání indicie - dva zlaté, překřížené klíče - skončila velmi záhy. Byly vidět z dálky a na slunci zářily do daleka. Včulkaj zbýval východní směr od hlavního vchodu a odkrokování 24 metrů. Díky "předsálí" a placenému prostoru uvnitř chrámu bylo krokování rozděleno na dvě části. Prvních cca 8 kroků do nákupu lístku za 50 Kč (tímto se holkám omlouvám, neb to nebylo v popisu akce) a dalších cca 30 kroků uvnitř chrámu. Vycházelo to na místo za šňůrou s upozorněním na alarm. Naštěstí chyběly jen asi 4 metry a tak na řadu přišly další detaily. Hloubka sarkofágu 68 metrů pod zemí, poloměr vyzařování 33 metrů. Výška vyzařování sloupce 380 – 820 metrů. Ten poloměr 33 metrů mohl zaručit, že už jsme v daném prostoru vyzařované energie. Stáli jsme uprostřed hlavního sálu těsně u šňůry čekajíce na "zázrak". Desítku minut jsem orgonit položil kousek za šňůru na zem a čas krátili povídáním na všelijaká témata, církevní nevyjímaje a lichotek moc nezaznělo. Po delší době jsem vzal orgnoit do rukou a ... NIC. V "energetickém prostoru" jsem se cítil docela fajn nepozorujíce extra porci kýženého efektu. To mohlo být též způsobeno příjemnou hudbou, nádhernou výzdobou, hrou světla a slunečních paprsků prodírajících se skrze obrovská okna vyplněné barevnými, skleněnými obrazci a atmosférou kostela celkově. Poněkud zklamaně jsme se vydali na exkurzi po bočních "lodích" a dalších prostorech kostela. Po více než půlhodince jsem byl více vymrzlý než za hoďku venku. Od úst šla pára naznačující větší zimu uvnitř než venku. Na závěr jsme ještě na chvíli zašli na "TO místo" a ... najednou mi začaly brnět všechny prsty v místě doteků hrany kulatého orgonitu. Nevěřícně jsem orgonit přendal do levé ruky a ... to stejné. Sice slaběji, ale bylo to jako mírný elektrizující proud. Vzpomněl jsem si na dětství a plynový sporák zapalovaný piezoelektrickým zapalovačem. Plyn zapaloval fialový, elektrický výboj na konci hlavice. Po rozebrání při držení kovových konců ruce brněly podobně. Něco jako hračka ve filmu Pelíšky - Vyděřžaj pioněr. Že se to nezdálo jen mě potvrdila Hanka držíce orgonit bez rukavic. Venku čekající Květa zaregistrovala něco málo na vrcholu kužele. Otázka je nakolik cítění ovlivnilo mrazivé počasí a třes prokřehlých rukou. Děkuji jí za teplý čajík. Zahřál vpravo dole od srdce. ;-)

Příjemně překvapen jsem připraven experiment zopakovat. Hnedle jak se oteplí. Také mrknu v Brně na Petrov. Když byli svišti malí, chodili jsme okolo na procházky aniž bychom o tom věděli.
více  Zavřít popis alba 
  • leden až květen 2017
  • 96 zobrazení
  • 1
  • 00
Dámská jízda

Kdo očekává zážitky alfa samce, který čtveřici dam zajistil krom dvou plánovaných vrcholů ještě další, nadstandardní, toho zklamu hnedle na začátku. Jednak jím nejsem a druhak nemaje potřebu cokoliv sbalit jsem si si výlet i přítomnost holek užil bez extra programu.

Pro letošek jsem si řekl, že nevstoupíš 2x do stejné řeky. Nakonec Dana mě přiměla zkusit to znovu. A zdá se, že na es-áčkách se zaregistroval dostatek nových lidí a současně dříve zaregistrovaní začali opět chodit. Do první skupiny patří Dana a Lenka, do druhé Lucka a Dáša.

Co se týká počasí, jeho předpověď měla zajímavý průběh. Od pondělních přeháněk, přes úterní zataženo až po středeční polooblačno. Nakonec vyšlo skvěle a ranní mlha se během dne rozplynula. Právě včas když jsem dorazli na Lovoš a nedaleký Hazmburk se nořil z mlh.

Ráno u pokladen jsme se dle plánu sešli čtyři. Holky si koupily společnou jízdenku a vyrazili jsme na peron. Do toho se přihasila dlouhá možnálistka Lucka takže nástup do vlaku musel chvíli počkat. Ukázalo se, že vlaková souprava je rozhodně delší než dva vozy při bukování místenky ve čtvrtek. Poučení pro příště - ráno společná jízdenka pro všechny je lepší než místenka dopředu. Usazení proběhlo bez problémů, holky zabraly čtyřku, já seděl přes uličku vedle. Ze slunečné Prahy jsme se záhy ponořili do husté mlhy. I přes ranní hodinu se rozproudilo seznamování a probírání kdo co dělá/v jakém oboru se pohybuje. U této kapitoly si budu dlouho pamatovat hlášku Bolka Polívky z filmu Kurva hoši gutentag:"Houby hérečka, ku.va to je." Během dne dala Lenka k lepšímu pokus zákazu nošení krátkých sukní do hangáru, kterému ovšem rozumím. Poslední co firma potřebuje jsou padající chlapi z vrtulníků. Navíc vím jak to vypadá v našem jedno gendorovém open space když dojde asistentka nota bene ta nejblondýnatější a vyvinutá. Administrace počítačových systémů se zastaví = podpora zákazníků spadne na nulu a většina kouká co je k shlédnutí tentokrát. V duchu si říkám:"Doufám, že nezabloudila a opravdu něco chce/potřebuje."

Přesedání v Lovosicích bylo naše první seznámení s tamním vlakovým nádražím neb jsme zde skončili i na závěr našeho celodenního putování. Akvárko - muzejní jedno vagón, na první fotce, je ilustrační. Jeli jsme moderním vlakem s moderním wc s nechtěnou funkcí peepshow. Krom tlačítka zavření dveří se musí ještě zmáčknout tlačítko zamčení dveří. V opačném případě hrozí příchod další osoby zrovna když je člověk uprostřed nejlepšího. Pokud je plná ulička, automatické dveře se zavírají neskutečně p-o-m-a-lu.

Podzimní doba hojnosti začala po pár metrech od trati. Na fotu 5 a plodu na šestce (viz fotogalerie na rajce.net.). Dášin obličej hovoří za vše - tvrdé, kyselé s velkou peckou uvnitř. V druhé půli cesty jsme narazili na hrušeň. Plody malé, žluté, ale velmi chutné. Díky stejné zpáteční trase jsme stihli druhou sklizeň.

Brána do Čech s poutačem na mikroregion Porta Bohemica láká k dalším návštěvám. Uvidíme jak příští rok.

Nejvíce prořízlou pusu jsem zmínil, jako největší všudybýlek vyhrála Dana. Neúnavná průzkumnice ochotná se fotit je špica partyje nejen pro oko mého fotoaparátu. Sdílejíc málomluvnost je dobrá volba pro možnost se plně kochat přírodou. Zajímavé bylo vzájemné špičkování/štengrování s Dášou. Dva podobné světy s vlastními dětmi baj oko stejně starými bylo příjemné zpestření dne. Maje dlouhé roky vlastních zkušeností popichování to byly známé vody. Těším se někdy na příště.

Samostatný odstavec nechávám pro fungl(=úplně) novice Lenku, která nejvíce překvapila. Ačkoliv nečetla můj příspěvek na nástěnce akce, napekla a donesla. Sice do slana a s mletým masem, ale báječně. Takže jsem využil možnosti přídavku páč skutečně mňamka doufajíc na brzké opáčko. Takhle se na nás chlapy ze staré školy musí. Drahá polovička ví své.

Jako další varianta shrnutí akce mě napadla:"... jako páté kolo u vozu." Početně to tak bylo a i při přesunech to tak občas vypadalo. Většinou nechtěně - zašprcnutí skrzevá focení. Někdy naprosto cíleně. Při výstupu na Lovoš, díky kombinaci zvedající se mlhy, střídání řídkého a hustého porostu a prostupujícího sluníčka, se nabízely krásy přírody servírované na stříbrném podnosu. Zde mi připadlo, že jsem jediný účastník s romantickou duší a chtělo se mi křičet:"Baby přestaňte žvanit a kochejte se. Proto jsme se vydali do přírody. Na drbání stačí zajít ve městě do kavárny." Mladší bych se asi neudržel, včulkaj stačilo napočítat do deseti, dát ženským náskok kdy už nebyly slyšet, a člověk se mohl zabrat do hry stínů a slunečních paprsků vyhánějcí mlhu ze všech koutů lesa. Nádhera a radost pohledět. :-)

Během putování byla propíraná všelijaká témata. Někdy hodně dámská. V jeden okamžik se na mě otočily všechny jak na povel. To si vzpomněly, že nejsou úplně samy. Napjaté čekání jsem záhy ukončil máchnutím ruky s pokrčením ramen ve smylu - klidně si povídejte dál, mě to neva. Za roky domácí praxe se hodí stav jedním uchem tam, druhým ven. Nad to na podnájmu bydlím se třemi ženšťinami. Ke konci výpravy na kopci Boreč jsem zbystřil. Probírané téma bylo hodně zajímavé. Pro mě z technického hlediska. 3D laserový skener by to asi zmáknul. Lenka to zazdila špica zvonkem (=hláškou):"Ale já mám jenom krejčovský/textilní metr." Když jsem litoval, že odsud není vidět do krajiny, v ten okamžik jsem byl rád za bujnou vegetaci neb náš řehot by se rozléhal široko daleko a možná urval i kamenou lavinu. Když naše pecání (=smích) skončilo, došlo i na prohlídku tamní schránky. Pro es-áčka dobrá zpráva - v knize návštěv je její vizitka stále jako záložka.

Když už jsem u "cizích" slov, většinou je to tak, že moje strana dává nějaké k dobru. Viz výše zmíněné pecat se. Tentokráte jsem byl i v roli přijemce. Neb při popisování vyvýšenín a kopečků padlo slovo vypíčenina bez jakéhokoliv, sprostého kontextu.

Jedním z četných témat dámského osazenstva jsme byli my chlapi. Ať už ve vztazích či povahově. Naivně jsem se domníval, že po dvou desítkách let s jednou z nich přeci jen něco o vztazích vím. Nestačil jsem se divit a doplňovat svoje znalosti. Probírajíc jednu/nějakou známou, které biologické hodiny tikají a nezadržitelný, ujíždějící vlak s názvem dítě za každou cenu, jsem přidal další důvod, proč nechodit do barů. Nabídku sepsání manuálu s názvem:"Jak na nás" jsem odmítl, protože dodatek "bez záruky" by ještě nezaručoval ochranu před rozzuřenými dámami s reklamací, že to na nás nefunguje. Zde jsem si vzpomněl na seriál Teorie velkého třesku (ale 1-4 série, které byly více geekovské) kdy Howard dává rady Penny na Sheldona jak jej přimět k nějaké ne-technické/společenské akci zakončené slovy:"Stačí si přečíst manuál na něj." Zde se mi líbila Dáša, která ví, že je žádoucí dělit na šíbnuté ajťáky a vývojáře/programátory. Mě osobně stačí první škatulka zahrunující nás všechny dohromady. Aneb jak říká manželka - hoďte je všechny do jednoho pytle, zatřepte a je úplně jedno, kterého vytáhnete. Všici jsou stejní. Ještě jedna informace, jejiž jednotkou je jeden bit - buď nula nebo jednička, se kterou je Dáša obeznámena. Takto se s námi musí komunikovat - ano nebo ne, 1 nebo 0. Je vidět, že má nakročíno do našeho světa.

V druhé půli výletu to vypadalo, že zápis bude obsahovat dodatek, že i když ztráty nebyly povoleny, staly se. To horlivá mykoložka Dana se zapomněla v lesích a stačilo odbočení na špatnou žlutou - ta správná žlutá byla až druhá a bylo "vymalováno". Při existenci jednosměrného komunikačního kanálu jsem ji nemohl zavolat. Na rozdíl od ní. Nepomohl ani kus mé cesty zpět. S mobilem v ruce očekávajíc příchozí hovor se stal malý zázrak. Dana se za chvíli objevila v dáli za námi a poté i došla. Uff. Oddechl jsem si, neb není dobré mít škraloup v profilu hnedle na první akci a nota bene při tak malém počtu lidí.

Fotka s názvem 2015_09_19_Oparno_Lovos_Borec_112.jpg - na webu sa je 17-tá v pořadí - holky stojí na kraji chodníku s rukou na stehně - byla vykoupena spoustou řečí typu šmárjá, už zas tam a zpátky a ještě do kopce. To bylo způsobeno mým zaváháním - coby "vůdce", jak jsem během dne párkrát slyšel, jsem nerozhodně dával možnosti na výběr jít tama a nebo tama. Zde chyběla rozhodnost typu Igor Hnízdo a bouchnutí do školní tabule ve třídě. Po fotce následovalo:"Vyber si jednu z nás a nech se vyfotit s ostatníma". Zde jsem nezaváhal a utnul diskusi s povelem:"Jdeme." Neb jsem chtěl vyloučit případné handrkování, proč ji a ne jinou/případně já chci a já nechci. :-D Všeobecně musím holky pochválit. Poslouchaly na slovo. ;-) A v tomto okamžiku manželčin údiv nezná mezí. Neb o mých akcích ví a v její odpovědi se na konci sms skvělo:" ... a buď na ně hodný." Dnes ráno jsem poslal odkaz na fotky s dovětkem, že na zápisu se usilovně pracuje a bude stát za to. Samolitr si holky ze mě utahovaly, že ráno v den akce moje drahá polovička prolustruje účastnice, některé vyřadí/zakáže účast či komplet zruší akci. ;-)

Co se týká komínového efektu na kopci Boreč, poslušně hlásím, že funguje. Dole při patě kopce jsme 2x šli kolem nasávající/průduchové části (směr záleží na venkovní teplotě) a pokaždé nás ovál velmi chladný vzduch. Je hodně na zváženou sem naplánovat akci při třeskutém mrazu. Viz popis akce a fotky ojíněného výdechu na kopci na webu mapy.cz.

Sečteno, podtrženo, matematicky vyjádřeno takto:
prima babinec + prima počasí + prima výhledy = prima akce

Včulkaj bych si to u nějaké nerozházel děkuji všem:
- Lucce za účast
- Daně za pózování
- Dáše za štengrování a bitově orientovaný přístup
- Lenku vítám na es-áčkách s extra díkem za papu

Jako bych slyšel manželčin zvídavý dotaz:"Šel by jsi to znovu ve stejném složení?" Odpověď bez zaváhání:"Ano." S dodatkem, že navýšení délky trasy a výškových metrů by mohlo maličko redukovat Niagáru slov. Ostrý a hlavně Milešovka to splňují dokonale. Už spřádám plány. ;-)

P.S.
Pokud se s Lenkou budeme znát i za dva roky, zkusím ji požádat o laskavost. ;-)
více  Zavřít popis alba 
  • 19.9.2015
  • 88 zobrazení
  • 2
  • 00
1 komentář
  • 3.10.2015
  • 65 zobrazení
  • 1
  • 11
Přátelé bez výhod

Je neděle dopoledne. Nadstandardně dlouhý a hluboký spánek byl odměnou za báječnou procházku a noční zpracování fotek, které bylo v plánu původně až na dnešek.

Pro správnou spisovatelskou náladu najdu na youtube patřičnou muziku. Kdo si stáhl prezentaci avizovanou na nástěnce akce ví proč zrovna tuto ... ... oživení okamžiků v nádherných barvách začíná ...

https://www.youtube.com/watch?v=AuJrEBtmM1Q

Předně musím zmínit, že včerejší výlet navazoval na procházku z 5.11. kdy jsme s Dášou prošli naučnou stezku Svatojánské proudy. Probírajíce ledasco až tak, že zapovídání způsobilo nesprávné odbočení. Těch cca 20 minut a několik desítek výškových metrů bylo v pohodě s ohledem na to, že zpáteční busy jezdí relativně často. Hnedle na začátku, na první vyhlídce, se zastavil náhodně okolo jedoucí cyklista. Díky němu máme společnou fotku a když nechápal probíraná témata, na vysvětlení stačila tři slova. Přátelé bez výhod. Jinak celý výlet byl vyváženým poměrem mluvení, kochání, focení a konzumací dobrot.

Včerejší trasa na druhé straně řeky slibovala pohledy z výšky na naučnou trasu. A tak to také bylo. Přesto, že počasí bylo pravé dušičkové - nízká oblačnost a viditelnost nic moc. Důležité bylo že nepršelo a šlo se kochat nádherně podzimní krajinou, které vévodila zelená a hnědá. Na Dášino přání jsem to vyhlásil na webu se všemi možnými klady i zápory. Z původních šesti účastníků zůstali čtyři což bohatě stačilo neb méně je někdy více. Kladem bylo, že se sešla dobrá partička lidí. Na neutuchající vodopád slov stačilo zdržení při focení jako obvykle či posečkáním na místě nasáváním podzimní atmosféry přírody. Aneb když jdu kolem potůčku tak se raději zaposlouchám do jeho symfonie šumění, bublání a zurčení.

Jakub měl pravdu, že část trasy je uzavřená - je to na rozcestníku (viz fotka) a pak spadané stromy přes celou šířku lesní cesty (též na fotkách). Podle vyšlapané náhradní trasy lze nahlédnout, že uzavření trvá dlouho a i tak tam proudí davy lidí. Přes den v pohodě, v noci raději ne.

I přes nic moc počasí jsme potkávali dost dalších skupin, dvojic či osamělého turistu samotáře. Je to vidět na fotkách kdy se náš počet na chvíli zdvojnásobil o maďarské zastoupení či babinec pěti teenagerek kdy jsem byl požádán o společné foto se zasláním mailem. Shodou okolností "Maďaři" skončili u vedlejšího stolu stejné restaurace. Jen tam dorazili dříve.

Původní plán počítal s prima baštou na závěr cesty na konci celodenního putování. Nad plán byly dvojctihodné koláče v Teletíně - vynikající. Oč nevábněji dům u rozcestníku vypadá zvenku - neomítnutý, směs kamenů a cihel o to útulnější byl vnitřek s čerstvými koláčky a "správným" chlebem obsahující jen to co má. Alespoň dle vyjádření příjemné paní středního věku. Děkuji Dáše za její slabost na sladké, které objevila a musela vyzkoušet. ;-) Ona a Karel je slupli hned, já si ho schoval na vyhlídku Máj, na kterou než jsme za cca 15 minut došli tak zapnutí bazmeci (tzv. teplo do kapsy) vykonaly v batohu svoji práci a velká bulka se sýrovou roládou se ohřála na o něco výše než je tělesná teplota. Po vlažné svačině se koláček šikl jako sladká tečka na závěr. Zde se ukázalo kdo vychovával sviště (paní od koláčů znala tento výraz). Když jsou hodně malí tak teplota vody na jejich koupání nesmí být ani horká ani studená - musí být tak akorát. Na začátku to většina rodičů pečlivě měří teploměrem zpravidla ve tvaru nějakého zvířátka. Po získání cviku už stačí přiložit vnitřní stranu zápěstí vynechajíce přesné měření. S Dášou jsme se souhlasně přikyvovali hlavou směrem ke zbývajícím dvěma účastníkům.

Cestou z vyhlídky Máj na Smetanovu vyhlídku jsem zvažoval udělat si odbočku na Krňanský vodopád. Jednak ten slovní stačil a druhak bychom zatměli dříve v lese než bylo v plánu. Nechávám tedy do zásoby na pokud možno slunečný den, kdy se bude stmívat mnohem později než po 16 hodině a ještě aby v něm bylo dost vody ... Chjo přehršel podmínek. Tož uvidíme zda někdy uvidíme.

Co se týká fotek. Krom zmenšení a přidání rámečku s textem jsou bez dodatečných úprav v počítači. Pokud někdy barvičky vypadají skoro jako omalovánky, tak to se činil kruhový polarizační filtr redukující odlesky od mokré země, spadaného listí a tím "vytažení" barev. U focení vyhlídek s vodní hladinou se občas odlesky musely přidat jinak řeka vypadala jako obrovský černý had.

Vyhlídku nad Štěchovicemi krásně zastoupily výhledy z cesty po ulici Na Ovčičkách s hafolem laviček, které v teplých měsících určo nezejí prázdnotou. Je to vidět na nočních fotkách.

Pozdní obědo-večeře byla skvělá. Jako minule včetně dršťkové. Dokonce jim zůstaly polední menučka takže moje přírodní krkovička se šťouchanými brambory a vajíčkem alá volské oko přišlo jen na 89 Kč (na fotce vpravo dole). Obsluha i kuchařka projevili velkou trpělivost s Lilianou, která díky alergii nemůže slupnout ledasco. Připravili játra i přílohy s vyloučením nežádoucího. Za dressing se paní kuchařka přišla omluvit a nahradil jej kečup. Myslím si, že jsme si pochutnali všici. Zatímco Dáša a Karel byli jedlící-rychlíci, já s Lilianou jsme si pomaličku užívali každé sousto. ;-) I přes dvě dobré zkušenosti s jídlem příště zkusím restauraci hnedle u autobusové zastávky. Neb i přes kompletní oddělení nekuřáckých prostor stačily opakovaně nedovírané dveře k malé infiltraci cigaretových splodin.

Dopolední putování hodně plným autobusem včetně stojích v uličce bylo avizováno na nástěnce akce. Na závěr dne za tmy a beze spěchu jsme se přesunuli na autobusovou zastávku. Čekání na bus v 18:00 se protáhlo do 18:30 jako minule a nemá smysl na tento spoj čekat i příště. Naštěstí další spoj dle jízdního řádu to jistil a zpáteční cesta uběhla rychle.

P.S.
Koule ani polokoule příště nebudou a lano jen v případě nutnosti. Na obojek na krátko stačí kousek provázku. ;-)
více  Zavřít popis alba 
3 komentáře
  • 26.11.2016
  • 64 zobrazení
  • 2
  • 33
  • 12.8.2015
  • 63 zobrazení
  • 0
  • 00
"Hustý" podzim s překvápkem

Trasa krátká, ale výživná díky mnoha zajímavostem na trase. Zřícenina mauzolea Čertova kaple je pěkný, kulatý chrám. Tedy co z něj zbylo. Vysoké sloupy, jsou poskládané vedle něj. K vidění na fotce. Skalní brána - pravý důvod mého putování. Vysoký, úchvatný útvar. Se slunkem nízko na obzoru to byla dech beroucí hra stínů a světel protknutá barvy podzimu. Terezina vyhlídka - krásný výhled do měsíční krajiny. Několik skal hodných k prozkoumání. Zřícenina hradu Starý Žeberk - rozsáhlý komplex skal snadno zdolatelných a prima místo k hodování s výhledem. Stejně jako předchozí vyhlídka. Na hodinovou prohlídku zámku Jezeří nebylo sil a pro letošek prohlídky končí. Příští týden je na zámku strašidelná trasa bez standardních návštěvnických okruhů.

Původně plánovaných 11 km bylo Stachanovsky překročeno na 12. Což není mnoho, ale z původních výškových 540 metrů se stalo 820. Nahoru a dolů. A to už cítit je. Šplhaní jsem si užil měrou vrchovatou - chrám, skály. Skalní brána se postarala o škrábání do strmého kopce. Při putování po žluté po lesní cestě jsem si říkal - škoda, že trochu nesprchlo by se tolik neprášilo. Při zdolávání "Strmilováka" k bráně po kolena v listí jsem byl rád, že je sucho neb to klouzalo nahoru i dolů i tak.

Při kochání na skalách na zřícenině hradu jsem byl rád, že jsem nahoru vyšplhal. A nebylo to obtížné pro člověka. Neb o překvápko se postaralo stádo divočáků v počtu 8-9. Tři dospělí a drobotina. Již odrostlá. Přišli pod skálou, na které jsem byl já - mimo turistickou trasu - a pokračovali dále po modré. V místě kde jsem nalézal na skály se dospělí na chvíli zastavili a větřili. Není divu, moje pachová stopa bylo zcela čerstvá. Odklusali dál a jal jsem se slézat. Když po úplně stejné trase se přihnali danci a mazali za divočáky. Jako nějaká lehká jízda po předchozí jízdě těžké. Zajímavé. Všichni hnali někam na pozdní oběd? Začal jsem přemýšlet jaká další lesní zvířata by mohla následovat. Když chvíli nic, sestoupil jsem ze skály a mazal po stejné modré. Ale na opačnou stranu. Zadní část zříceniny holt někdy jindy. Přece se nebudu cpát někde v davu. :-D Fotil jsem, ale výsledkem byl hnědý hřbet na hnědém listí = téměř nic. Výstižná hláška z českého filmu:"Mimikry je když se ztratíš."

Krásnou podzimní procházku většinu trasy doprovázel hluk dvou těžebních strojů v dolu. Na fotce hned za zámkem. I když hodně daleko, zvuk se nesl. Dále vysoký zvuk terénních motorek. Část dolu coby okruh. Teprve když jsem zalezl daleko a vysoko, užíval jsem barev a ticha s přírodními zvuky ptáků a savců.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 21.10.2018
  • 61 zobrazení
  • 3
  • 11

Nebyla nalezena žádná alba.

Zpravidla jsem rychlonožka cvakající hafol obrázků. ;-)

Aneb dokumentaristika vítězí nad uměleckým dojmem fotek.Zatím. ;-)

Hoďte čučku na rozdíl mezi fotkami z Fireshow z 27.5 2015 a těmi předešlými ... aneb pracuje se na změně ... ;-)

Aktivní od

21. března 2015

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Má oblíbená alba na Rajčeti

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama