Zpravidla jsem rychlonožka cvakající hafol obrázků. ;-)

Aneb dokumentaristika vítězí nad uměleckým dojmem fotek.Zatím. ;-)

Hoďte čučku na rozdíl mezi fotkami z Fireshow z 27.5 2015 a těmi předešlými ... aneb pracuje se na změně ... ;-)
39 fotek, minulou neděli, 13 zobrazení, přidat komentář
Plešivec, Vyhlídka Čertova kazatelna, Vyhlídka Fabiánova zahrádka,
Smaragdové jezírko, NS Z Jinec na Olymp Brd

TT VT,VT TT TA TU Hustýýý!!!

Aneb úterní techniku tance vystřídaly dvě středeční výuky tance, následované čtvrteční technikou tance, pokračujíc páteční tančírnou a zakončené sobotní turistikou ve výšce 654 m n.m. I přes krátkou dobu došlo k zásadní změně od "moc nemusím" až po "můžu moc". A závěr protknutý bonusovým programem, který se jen těsně minul vrcholu.

Nestíhaje viklan v loňském roce s sa, byl zapsán na seznam přání. V rámci poznávání Brd zkraje letošního roku na něj konečně došla řada. Stanuvši tváří v tvář jsem si vzpomněl na Dobytí severního pólu kdy jeden člen legendární, české výpravy prohlásil:"No, nic moc. Když to srovnám s výletem na Kokořín, co je tady. Prd." Pokud se ovšem člověk rozhlédl okolo a popošel za pidi kamenný hřeben, zůstal stát v tichém úžasu. Jako by se ocitl v jiném světě. Kamený hřbitov není nejlepší pojmenování. Hnedle jsem si vzpomněl na Šumavu - Boubínský prales, kde je podobné, kamenné pole s mnoha pyramidami nejrůznějších tvarů a velikostí. Díky tajícímu ledu ve spodní části viklanu pravidelně a často padaly kapky vody. Cvakl jsem mnoho fotek a na jedné je zachycena jedna kapka padající - protáhlá, rozmazaná šmouha.

Cestou jsem pozornost věnoval všem dostupným krásám. Některým možná více. Vidina smaragdového pokladu mě omámila natolik, že jsem jej přešel asi o půl kilometru. Dosáhnuvši Smaragdového jezírka se ukázalo, že vše je jinak. Jmenuje se Plešivecké a poklad by hledal nějakou mimozemskou technologií neb vše bylo dovedně skryto před podobnými spěchálisty. V létě může mít svoje kouzlo a nedaleký přístřešek nabízí možnost přenocování či schovku před deštěm. Výše uvedené, zlatokopecké, rychle zbohatnuvši poblouznění v plánu nebylo a tak se trasa poněkud protáhla. Jiné krásy zase způsobily výpadek odbočit na Krkavčí skály, které v plánu byly. Kdo mě zná, například dítka - si řeknou:"Taťka nešel podle plánu??? To není možné!"

Přesto, že mám dvojici fotek, které by se šikl popisek:"Najdi 10 rozdílů", plníce slib na netu nebudou.

Na dnešní turistiku byl batoh těžší o další výstroj. V Globu, v oddělení Tchibo, jsem náhodou zmerčil nesmeky za pár stovek. A málem měly premiéru, neb asfaltka lesem do kopce byla pokryta ledem a pěkně klouzala. Naštěstí šlo jí to okraji silnice či někde, kde to tak neklouzalo. Ale ten pocit sucha a bezpečí stál za to. Přející počasí včetně tepla předvedlo ledu, že dlouho se roztahovat nebude.

Původní, plánovaná trasa:
https://mapy.cz/s/3o2T7
36 fotek, 27.1.2019, 20 zobrazení, přidat komentář
Brdy, Praha, Čákova vyhlídka

Trasa pro zvídavé:
https://mapy.cz/s/3llsr

Počasí jako když Trautenberk vlezl Krakonošovi do revíru škodit a ten poslal dolů "psí počasí". https://www.youtube.com/watch?v=cWxaql3_QtI

Mým plánem bylo užít hromady sněhu, být "vysoko v horách" a vyčistit hlavu od pracovních "radostí". Vše splněno takže z mého pohledu spokojenost. Navíc jsem měl doprovod a návštěvní kniha, alias kronika, skrývá jedno tajemství a čas ukáže. Jak archaické v digitální době plné jedniček a nul, ale klasická, papírová forma ručně psaná, má stále svoje kouzlo. "Stará škola" vyrůstající bez internetu je holt "stará škola". I když bylo zataženo = pod mrakem, šikly se zimní, sluneční brýle popisované minule. Po pěti kilometrech "zrak přecházel" od ostrého, bílého sněhu a fičák s jehličkami sněhu do očí na pohodě nepřidal. Po jejich nasazení díky šedému zabarvení "skel" a ochraně z boku zavládla pohoda, klídek a tabáček. :-) Boříce se do hlubokého sněhu jsem si turistiku užil měrou vrchovatou. :-) Zimní pohádka. Vzdušné víry hnaly sněhové vločky v pidi tornádech okolo. Radost pohledět na sílu živlů v malém. Mráz od minula povolil a tak z pod vrstvy sněhu vykukující a bublající potůčky zlobily paní Zimu vládnoucí všude kam oko dohlédlo. Původní zkratka mimo modrou TZ se nekonala. Do kopce s hodně hlubokým sněhem by to byla větší námaha než o fous delší trasa dojitím na modrou kde byla vrstva sněhu poloviční. A krátká zacházka na konci s vidinou další vyhlídky též ne. Sešup z kopce dolů po modré to jistil. Díky prvotnímu prodloužení a závěrečnému zkrácení jsem kilometrově zůstal na plánovaných cca deseti. Jsa požádán o něco, přikládám fotku coby důkaz místo slibů.
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2019_01_26_Brdy_Praha/#2019_01_26_Brdy_28.jpg
Pokud má jeden člověk pravdu, andělé ujíždějí na mrkvovém dortu a slunce si to vypije. Sníh jsem si užil i při cestě autem. Když se silnice v zimě neudržuje a napadne, pak je to na dvojku, třicet a řidič je rád že je rád = jede, dojede, nezapadne.

Energii a čas věnuji směrem, kterým je to vyvážené.

Aneb dokončení úklidu, doslovného i obrazného, na všech "frontách" / ve všech směrech, včetně soukromého, koncem roku 2018 završen.

Do výše uvedené formulace spadají spolubydlící. Se třemi ženami je to někdy pěkný "babinec". Na druhou stranu například co se týká holících potřeb jsem coby chlap úplný břídil. S jednou se bavíme pravidelně, často. Jednou přijdu do kuchyně já za ní, podruhé je to obráceně. S další spolubydlící se bavím občas a zpravidla řešíme provozní záležitosti bytu. Se třetí se nevybavujeme vůbec. Zkusil jsem to, ale nezájem, který respektuji. Slušně se zdravíme a vycházíme se všemi.

Dále to pokrývá taneční partnerky. Minulou taneční sezónu jsem měl šikovnou tanečnici, výškově přesně ke mě, štíhlou, krásně nám šlo. Veškerá iniciativa ovšem byla na mé straně a po půl roce jednostranné snahy mě to přestávalo bavit. Opravdu škoda, ale co naplat. Radost z tance tam vyprchala. Přes prázdniny se na nějakou tančírnu neozvala a na podzimní pokračování též ne. Mrzelo mě to, ale teď jsem rád, protože bych už do takto jednostranného, tanečního vztahu znovu nešel. Přes smolný, podzimní začátek, všechny domluvené se omluvily, se pěkně "vyčasilo". Nabídl jsem svoje služby Blance, taneční mistrové, s tím, že když bude potřebovat někde vypomoct = sólo tanečnice bez partnera, tak dojdu. A osud/vyšší moc mi "přihrál(-a)" dvě. S oběma jsem si sedl. Jak postavou, tak osobnostně. Tanečnice v začátečnících po pěti lekcích sama přišla zda půjdeme na letní soustředění pro začátečníky, že to by mohla už něco umět. Nevěřícně jsem zamrkal a s nadšeným úsměvem kývl. Po čtyrech letech tančení to nejsem já kdo přijde s návrhem na letní soustředění. Druhá tanečnice přišla s chozením do kroužku techniky tance. Měl jsem co dělat, aby mi údivem brada nespadla na zem. Navíc zrušila úterní zpěv a můžeme ze středečních A2 pokračovat v úterních A3. Tomu říkám aktivní přístup k tanci. Za obě tanečnice jsem rád. Zda mě baví chodit do začátečníků? Nadšení v očích když se něco povede a sdílená radost se nedá popsat. To se musí zažít. A to je důvod proč mě tanec baví, byť to jsou začátečníci a občas po sobě šlapeme a okopáváme se. Za techniku tance jsem rád dvojnásob neb se v tanci posunu opět kousek dále. Už jsem to zažil. Zpravidla je to bez hudby (ta je na konci až něco umíme), zato spousta dřiny. Kdo má rád tanec, není co řešit. I když je Blanka taneční mistryně a zasedá v porotách, domluvila profi tanečníka, který hodinu vede a Blanka má čas hlídat a opravovat účastníky. První lekce - waltz. Za hodinu a půl jsme se dostali k otáčce vpravo. Ten nejzákladnější krok. Ale s profi přístupem, který k tomu patří. A mě navždy zůstane v paměti vyjádření "prach na půdě".

Dlouho jsem nemohl přijít na to, proč na straně jedné jsem rád organizoval a plánoval turistiku, na straně druhé se mi do toho moc nechtělo.

Vyvrcholením byla Šumava na podzim. Plánovaní a domlouvání dva měsíce a kde nic tu nic. Taky to byla poslední akce, kterou jsem tímto způsobem organizoval. Poslední kapkou byla známá, se kterou jsme se bavili nad rámec sa, ale rok jsme se neviděli: "Teď zrovna nemůžu, ale něco zorganizuj a možná se přidám". Toto je přesně co mi nevyhovuje. Oslovováním a "naháněním" někoho, aby se přidal. Co mi vyhovuje je, že když se někoho zeptám zda se přidá a nemůže tak očekávám, že příště se ozve sám. Aby to nebylo jednostranné, ale aby byl zájem i z druhé strany. Přesně to vystihuje na začátku uvedená věta/definice.

A na závěr formulace pokryje známé, kamarády, přátele. A řeší se tím i "poloviční" kamarádství/přátelství kdy se ozývá pouze jedna strana. Když přestane, vztah/spojení končí.

P.S.
I z mé strany je snaha o vyváženost takže například když sa novic Lucka souhlasila s pózováním = věnovala mi čas a hodně trpělivosti:
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_03_31_Machova_cesta_1_cast_PANASONIC_bez_CPL/

tak jsem na vyrovnání zorganizoval Krakovec. Energie + čas = více než slovní děkuji. Užili jsme si to všici. :-)
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_05_12_At_ziji_duchove_-_Krakovec/

Vysvětlení Květě. Za bezděčnou a rychlou reakci s amuletem v roce 2018 stála dlouho zrající myšlenka z roku 2017. A síla myšlenky je v dnešní, "moderní" době nedoceněná.
https://www.youtube.com/watch?v=-UQw9I5EiVs

https://www.pocasicz.cz/aktuality-o-pocasi/teorie-2451/dokaze-sila-myslenky-ovlivnit-charakteristiky-vody-2472

Od půli roku 2017 jsem si začal plnit přání z dlouhého seznamu:
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2017_07_29_Sumava_Boubinsky_prales_rozhledna/

A jedním z nich bylo i focení lidí včetně portrétů. Zde jsou počátky:
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2017_08_20_Praha_ze_strechy_Lucerny/

Dalších několik splněno na pokračování Šumavy - TZ na jaře neprůchozí, Stezka korunami stromů, parník na Lipně.
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_09_28_Sumava_Lipno_Stezka_korunami_stromu/
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_09_29_Sumava/
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_09_30_Sumava_Lipno_parnik/

Díky roku 2018 je seznam o hodně kratší. Co bude letos? To se uvidí. Generální úklid proveden a plány jsou.
71 fotek, 19.1.2019, 19 zobrazení, přidat komentář
Brdy, Třemšín, Čertovo vřeteno

Slunečný pozdrav z výšlapu na Třemšín zasílá ...

Jedna věta vystihující podstatné a současně prozrazujíc kvíz uvedený túdlevá:
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2019_01_05_Krivoklatsko_Tyrov/

Těch 80 km tam je autem za hoďku na pohodu.
Trasa pro zvědavce:
https://mapy.cz/s/3jYVm

Po pátečním večeru plném tance, noblesy a elegance, kdy se začala psát první kapitola nové knihy, jsem byl rád, že plán měl jen 10 kiláků. 3 hoďky jsou 3 hoďky tance. Stačí zkusit 2 minuty jive v plné, závoďácké rychlosti a část vánočních řízků a salátů, uložených v pase na rovníku, je fuč. :-) Navíc "žluté kilometry" by se měly dle obtížnosti vynásobit dvěma, protože každý krok obnášel zapadení do hlubokého sněhu - namáhavější a časově náročnější. Místy byla jen žlutá značka a turistická stezka nikde. Jako třeba tady:
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2019_01_19_Brdy_Tremsin/#2019_01_19_Brdy_41.jpg

Počasí vyšlo skvěle a půlmetrové, sněhové závěje na příjezdové cestě potvrdily, že sníh napadl a neroztál. Cestou bublající potůček po levici a dole ptáci řvali jak na jaře přesto, že pražských -6C kleslo na brdských -8C. Na kopci si ptáci tolik "nevýskali". Během sváči v teple auta na pidi parkovišti dojelo další auto a vysedli běžkaři. Cestou jsem potkal hafol lidí i psů.

Podsedák opět v akci, včul odzkoušený v -8C, na vrstvě ledu a ve výšce 827 metrů. Po dlouhé době se dostaly ke slovu zimní, sluneční brýle. Od letních se liší vnitřní, měkkou, gumovou částí, která se přitlačí na nadočnicové oblouky (a z boku) a chrání oči před fičákem. Ve spodní části mají větrání ... takové lyžařské brýle pro turisty. V obchoďáku oddělení Tchibo do tří stovek. Na zkoušku a fachčí skvěle.

Příště opět - vedle jsem zmerčil (zahlédnout,uvidět) podobný okruh, neb pro mě pravá, zimní procházka znamená brouzdat se sněhem, zapadat po kolena, užít si jej ... :-)
84 fotek, 13.1.2019, 14 zobrazení, přidat komentář
Svatojánské proudy
vyhlídka Stromeč (neoficiální název)
v. Bednář, Smetanova v.

Předně zdravím paní majitelku plánované kavárny a těším se na další setkání, nově s posezením.

Až do středy byla v plánu lokalita s nadmořskou výškou 800 metrů. Neb k zimě patří toulky a brouzdání sněhem. Pokud nějaký je. A ve čtvrtek napadl i v Praze. V centru rychle roztál, ale na okrajích města zůstal. Navíc přimrzlo a v pátek bylo bílo i v centru. Jak zpívá Jarek Nohavica - kalamita jak sviňa a u Muzea čtyři. Tož co toho nevyužít a jet na níže položené místo kde sníh není tak častý? První mě napadl Karlštejn. Tam jsem byl mockrát, ale na bílo ještě ne. Mrknu na web sa a ... sobotní Svatojánské proudy. WoW. Počet kiláků 20. wOw. :-( V létě a teple super, v zimě už na hraně.

Byl jsem tam třikrát. Takže rok 2016 a NS Svatojánské proudy - tzn. dole kolem vody - podzimní varianta
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2016_11_05_Svatojanske_proudy_vyber/

Nadšení z lokality znamenalo repete pár dnů na to, ale tentokrát na druhé straně řeky - nahoře s vyhlídkami.
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2016_11_26_vyhledy_na_Svatojanske_proudy_vyber/

V tamním zápisu zmiňuji prima dvojctihodné koláčky.

Návrat po dvou letech, aneb jarní varianta s ještěrkou jako bonus:
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_04_14_Vyhledy_na_Svatojanske_proudy/

Včul k dnešku - na prvních fotkách je opomíjená tato bezejmenná vyhlídka:
https://mapy.cz/s/3kgh4
Aby s tím šlo nějak pracovat (popisek na fotce, odkazovat na to atd.), soukromě jsem si ji pojmenoval vyhlídka Stromeč - stejnojmenný kopec a zastávku busu nedaleko. Přímo na vyhlídce je bufáč. V zimě zavřený, v létě pro turisty a cyklisty špica zastávka s posezením a báječným výhledem.

Vyhlídka Bednář. I po dvou letech k ní stále nevede turistická značka a skoro nikdo tam nechodí. Napadený sníh prozradil, že tam nebyla ani noha. Jen hafol stop od lesní zvěře.
https://mapy.cz/s/3kgh9

Kousek nad ní je vyhlídka Máj. A tam to začlo. Drtivá většina lidí byla autoturistika v nemožném oblečení a botech stylem - z obchoďáku si odskočím 800 metrů tam, cvaknu pár fotek a zpátky do auta. Tam jsem potkal dvě cácorky, písklata, které zjevně byly turistky. Nejen oblečením, ale i tím, že přišly od spodu jako já. Pokračovaly nahoru, naše cesty se rozešly, aby se znovu potkaly u Smetanovy studánky.
https://mapy.cz/s/3kghQ
Já už měl za sebou Smetanovu vyhlídku a pidi vodopády stály za focení. I když malé, přehlušily jejich mohutné povídání, ze kterého z mého pohledu zůstalo jen divoké máchání a rozhazování rukama. Po půlhoďce u vody jsem nabral kurz k autu. Parkovalo tam jen 5, ale i tak bylo plno. Dojedu na rozcestník a k tamní autobusové zastávce akorát došly cácorky. Zkoumaly papírový jízdní řád (divné na dnešní dobu kdy mlaďoši tasí mobil a historické nástěnky je netankují (=nezajímají). Nabídl jsem jim svezení. Přijaly s tím, že Štěchovice stačí. Povídání nebralo konce a vydrželo až na metro Zličín. Též se vysvětlila bezradnost u zastávky - oběma se současně na poslední vyhlídce vybily mobily. Při návratu stálo za povšimnutí zásadní změny. Ranní cesta tam - kopce kolem řeky byly bílé, při návratu již holé bez sněhu. Při příjezdu do Prahy začalo dost pršet, holky měly štěstí.

Ještě k paní majitelce a super koláčkům. Takto vypadalo stavení v roce 2016:
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2016_11_26_vyhledy_na_Svatojanske_proudy_vyber/#2016_11_26_vyhl_Sv_proudy_080.jpg
Je v obci Teletín, vedle autobusové zastávky
https://mapy.cz/s/3kgmz
Zvenku nic moc, ale uvnitř se dějí věci. Už se neprodává rovně ode dveří, ale naštorc. Po levici nově zrekonstruovaná útulná místnost zářící novotou, kde si krátila čas posezením s dcerou. Po chvílí povídání a vzpomínání jak ten čas letí s tím, že tehdy i teď budou fotky na rajceti a s plánem se stavit znova zvolala s širokým úsměvem:"Vy mě snad donutíte zprovoznit tu kavárnu." To by bylo super. To stejné potvrdily později v autě cácorky, které tam též byly a koláčky již měly zbaštěné. Na celý jejich název jsme vzpomínali ...

Suma sumárum, prima výlet a k tamní lokalitě zbývá ještě letní varianta. :-)

P.S.
Koupil jsem 3 koláčky, dva slupnul v autě a třetí dovezl spolubydlící. Safra. Nemělo by to být obráceně kdy žena podstrojuje chlapovi?
74 fotek, 6.1.2019, 25 zobrazení, přidat komentář
NS Po stopě trilobita
zřícenina hradu Týřov
Skryjsko-týřovické kambrium
Týřovické vodopády

Poslední část na cestě tam mě navigace protáhla úsekem, který se v zimě neudržuje a cedule se zimními řetězy tam není pro srandu králíkům. By toho nebylo málo, další cedule napovídala šíři pruhu jen 2,2 metru. 4 kilometry v několika centimetrové vrstvě rozježděného sněhu byly zkouška trpělivosti a řidičského umu. Prudká stoupání, klesání a samé zatáčky včetně vraceček. To si člověk v Praze často neodzkouší, tož na zpáteční cestě jsem si dal repete. A to bylo včetně vyhýbání s dalšími osobáky.

Výlet super, až se vše zazelená, stojí za opáčko. Maje spadeno na toulky sněhem, příště musím vejš. 320 metrů nad mořem bylo málo. Chce to nejméně 600. Jedna lokalita s 800 metry nad mořem už je v plánu a není to daleko od Prahy. Milešovka? Samá voda. ;-)

Celková délka trasy vyšla na 6,5 km s převýšením 340 metrů. Mají to tam pěkně značeno, NS s tabulemi stojí za to. Na hradě je špica proíizačka do jedné z věží. Kdo vleze jednou, rád dá podruhé.

Pro zájemce link na část trasy https://mapy.cz/s/3jdk3 Zpět jsem to vzal údolím Týřovického potoka s tamními vodopády. Obnáší to šplhání po čtyřech a nahoru jsem se nevracel. Příliš kluzké a nebezpečné. Tož jsem prošel dolů k Berounce do chatové oblasti. Úzké stezka s vysokým spádem kde se převaluje Berounka je prima. Jedny řetězy po cestě se šiknou když to hodně klouže. Na závěr se opět rozpršelo. Díky absenci fičáku, deštník to jistil.

P.S.
V popisku fotek bylo písmenko navíc. Opraveno, galerie založena znovu se stejným jménem.
139 fotek, 22.12.2018, 26 zobrazení, přidat komentář
Možné názvy pidi zápisu:

PF 2019

Jaro, aprílové počasí

Padali psi a kočky

Měkký písek se sněhem

Špica prolízačky

Hodně, často, úzké a úchvatné. Takový mix Českého Švýcarska, Adršpašských skal a Prachovských skal. Parádička.

Prošel jsem Velké skály i Malé skály a i tak kilometrově pouhých 4,1 km. Výškově 250 metrů nahoru a dolů. Časté schody. Kamenné, kovové.

Ve filmu Konec básníků v Čechách je tato hláška:
"V botách od Aligátora nemůžete šlápnout vedle."

Vzpomněl jsem si na to ve svačinovém momentě kdy prázdné lavičky u vchodu do skal vyzývaly k odpočinku a doplnění sil. Leč byly studené a mokré. Coby připravený turista jsem tasil a sedací část byla v teple a suchu.
Parafráze sloganu byla na světě:
"S podsedákem od Toma nemůžete sednout vedle."

I přes nepřízeň počasí jsem potkal 5 početných skupinek. Dospělých, dětí, mix. Zahraniční i s českým průvodcem.

Většinou bylo zataženo. Pak se na chvilku ukázalo sluníčko. Na závěr lilo jak z konve a sníh zde už dlouho nebude. Takže jsem rád, že jsem jel. Prima turistická tečka roku 2018.
93 fotek, 15.12.2018, 17 zobrazení, přidat komentář
Labské pískovce, Drážďanská vyhlídka
Děčínský Sněžník, NS Zapomenuté pohraničí

Ladovská zima :-)

Minulý víkend byl ve znamení tance, noblesy a elegance. Takový mini Stardance. V pátek měla dcera závěrečný ples na ukončení jejího tanečního kurzu. Aneb po čtyřech letech jsem se dočkal a zúročil co jsem se kvůli ní naučil. Při rodičovské volence bylo na parketě dvojnásobek párů = děsně narváno. Místo tance to bylo o vyhýbání a přešlapování na místě. Mimo volenku bylo na parketu dost místa a tak jsme roztáčeli waltz, řádili na jive a v klidu pluli na blues. Prostě paráda. :-) V sobotu jsem Blance vypomohl a zaskočil do Jílové kde byla prodloužená tamního kurzu. V neděli končil můj kurz ve Strančicích. Opět do třetice všeho dobrého - prodloužená. Suma sumárum. 3, 3 a 2 hoďky tance (tanečnice musela na besídku dětí, jináč by to bylo 3x3). :-D Fotky mám ze všech akcí (sobotu a neděli organizovala společné foto Blanka), ale na netu nebudou.

Tento víkend měl být opět ve znamení tance. Změna je život, turistika to jistí. Táhlo mě to za sněhem a tak jsem vyrazil. Původní Krušné hory jsem na poslední chvíli zaměnil za Labské pískovce kde jsem ještě nebyl. Se spolubydlící jsme časně vstali (ona musela, já ne ;-) a po snídani jsme vyrazili každý po svém. Ona do práce, já do hor. :-D

Po dálnici cesta rychle ubíhala a scenérie Českého středohoří s Milešovkou se jen tak neokouká. Již tamní, pocukrované vrcholky napovídaly, že v cíli by mohlo být bílo. Směrem k Ústí poprašek zmizel, ale pak to přišlo. Nádherná "bíla hradba". Viz první fotky kdy jsem po cestě zastavil vyfotil tamní vrcholky z dálky. A po tamním hřebenu jsem se pak vracel. Brzký výjezd znamenal, že na parkovišti jsem byl druhý a v duchu jsem si říkal:"Skoro nikdo, bude klid". Při návratu bylo na parkovišti narváno a na nejfrekventovanější části NS bylo rušno. Včetně uřvaných dítek. Výhledy do kraje nebyly až tak supr-dupr, ale sníh na zemi, na stromech a na skalách vše vynahradil. Kousek jsem šel mimo turistickou trasu a po napadení sněhu tam nevkročila lidská noha. Po pár stech metrech si to tam šinula středně vysoká zvěř. Protáhla se pod stromem u země. V této části nebylo živáčka a do Ladovsky nazdobené přírody znělo jen křupání sněhu pod nohama. Na stezce jsem se brodil ve sněhu nad kotníky, obcházejíc ohnuté stromy mimo stezku jsem zapadl po kolena. Paráda. :-) Několikrát jsem klouzal na dvou (nohách) - neplánovaně a na čtyřech (kolech) - plánovaně, když kilometry daleko bylo volno, zkusil jsem jak se autí chová na uježděném sněhu. ;-)

Zde je dnešní trasa:
https://mapy.cz/s/3h1Gb
Kilometrově - vzdálenost nic moc - necelých 6 km, brodění sněhem přidalo náročnosti. Výsledek - špica, krátká turistika, na kochání tak akorát. :-)

Sečteno, podtrženo - báječně užitý den. Navíc jsem si odzkoušel dojezd do tamních končin. 5 kiláků vlevo jsou Tisé skály, které bych rád sfoukl (=stihl) ještě letos. Tzn. příští týden. Má-li někdo zájem, stačí se ozvat a přidat.

Zde je předběžný plán (bez záruky):
https://mapy.cz/s/3h2Cd

P.S.1.
Za límec mi nic nepadalo, páč jsem měl kapuci. :-D
https://youtu.be/F__P3ajvbxE

P.S.2.
Při pohledu na pidi ledopád jsem si vzpomněl, že jak odfčím dom, hudím čučku (=podívám se) jak ve velkém zaledovali letos. ;-)
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2017_01_14_horolezci_na_ledopadu_Vir/
50 fotek, 2.12.2018, 17 zobrazení, přidat komentář
České středohoří zřícenina hradu Košťálov

Křehká krása

Během týdne jsem plánoval procházku okolo hradu Křivoklát. Bloumajíce po mapě mi do oka padly nedaleké Lány a mě docvaklo, že jsme tam již byli. Nedávno. Tak jsem hledal a hledal ... a náhradní plán B ne a ne přijít. V pátek večer jsme probírali všelijaké možnosti a chtěl jsem někam vysoko za sněhem. A co se nestalo - on přišel za mnou do Prahy. V noci to byl jen poprašek, ale i tak změnil noční krajinu. Černé chodníky se staly bílé, rybníky zamrzly a tmavou vodní hladinu vystřídal led ozdobený do bíla. Sobotní tanec byl prima i když mě to táhlo ven do sněhu. Naštěstí to vydrželo do neděle a ráno voalá - nápad byl tu. Leta jsem chtěl zopakovat troje České středohoří, ale nevycházelo to. Tož jsem vybral pidi část z poslední, třetí výpravy.

Tehdy to bylo na podzim, včul vyšla bílá zima. Ještě jaro a léto a je to komplet. :-)

Tamní výhledy se nekonaly díky nízké oblačnosti a pošmournosti, ale i tak to byla krása pohledět. Co zůstalo stejné je platné rčení - fičí tam jako na hradě. Hodně, nebo-li děsný fičák ;-)

Tolikeré chození kolem hradu se nekonalo díky námraze na kamenitém podkladu. Jdouce po pěšině jsem při sestupu skončil na všech čtyřech. Naštěstí bez jakékoliv újmy. Uff. Ještě, že tak neb tři taneční partnerky by mi daly co proto. ;-) :-D

Tehdejší fotogalerie:

https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2015_10_31_Zriceniny_Oltarik_Skalka_Kostalov_Blesensky_vrch/#2015_10_31_Ceske_stredohori_3_224.jpg

Přikládám tamní zápis, kdo dočte do konce, pochopí ... ;-)

Fenomenální a Zelená a Modrej

Dlouho to vypadalo na rande ve dvou. Pak se ozval Honza jako minule, včetně přidání cestou jako minule, a v pátek se přidala Danka. Prima čtyřka do taroků. Všici účastníci z minula či všech třech dílů Českého středohoří.

Ve druhém díle Milešovka "nezklamala" a zatvrzele odmítala výhledy do krajů halíce se do mlhy. Jako to udělala už několikrát předtím jiným výletům sa. Za to aspoň vydala poklad v podobě nádherného mloka.

Očekávaje den D jsem s napjetím sledoval předpověď počasí zda moje objednávka bude kladně vyřízena. A vida, oproti minulému dílu to vyšlo báječně na jedničku.

Ve dvojce byly turistické poutače plné královny Středohoří, a jedna chodila s námi, tentokrát vévodily perly a hnedle dvě nás doprovázely. I když nenapekla ani jedna, proběhlo sdílení ledasjakých pamlsků včetně tekutého.

Oč kratší je tento zápis, tím více toho padlo během procházky. Volným tempem s četnými kochacími a foto/gastro pauzami jsme si užívali nádherné trasy, betélného počasí a fenomenálních výhledů do kraje. Díky směru pochodu ze západu na východ jsme sluníčko měli často v zádech a obloukovitá trasa výletu umožňovala pohled z jednoho vrcholu na ten další, který byl v plánu.

Po prvním díle mi maličko hučelo v hlavě jako v úle, tentokráte vévodily podzimně nádherné barvy, až oči přecházely, vršky a kopečky na horizontu v oparu jako ve vysokých horách a celkově neuvěřitelná a těžko popsatelná krása. Slova nestačí, nutno zažít, fotky maličko napoví.

Díky časové rezervě jsme nad plán dali kopec Plešivec. Odměnou byly skvělé, koldokola výhledy 360 stupňů trumfujíc vše široko daleko.

Závěrečný Košťálov se zapadajícím slunečním kotoučem byla perla na závěr a vřele doporučuji mrknout na fotky na rejceti v závěru zobrazující výjevy uvedené výše - vzdálené vrcholky, které se nevešly sem na web sa. Je to oblíbená destinace, frmol jak na Václaváku včetně lidí oblečených spíše na kolonádu v košili a lakýrkách než do přírody.

Díky skvělé spolupráci všech zúčastněných vznikly fotky na dlouhou památku tohoto báječného podniku.

Děkuji všem za sdílení všeho dobrého a slunce v duši. :-)

P.S.
Častým tematem byli taneční a vše co s tím souvisí. To by ovšem vydalo na samotný zápis. Berouce to jako velký závazek, šetřil jsem Lenku s kolenem v ortéze by vydržela do středečního začátku sezóny. Neb to bude tanec na dlouhou trať. To je též rozluštění hádanky na konci zápisu z prvního dílu. Jen to přišlo trochu dříve.

P.S.2.
Navštívili jsme více kopců i se zříceninami, ale pouze na posledním Košťálově platilo doslova a do písmene rčení, že tam fouká jak na hradě. Na návětrné straně byly takové poryvy větru, že se skoro nedalo fotit, jak to škubalo rukama s foťákem.
35 fotek, 25.11.2018, 9 zobrazení, přidat komentář
Český kras Tetínské vyhlídky

Díky včerejšímu dvojprogramu se turistika scvrkla na minimalistických 3,5 kilometrů s převýšením 221 metrů. I tak bylo co ke koukání a prvně jsem fotil HDR za deště.

Místo je prima na kochání a focení, člověk si může přispat a za půhoďky tam je. Až tam bude sníh, tož opět.

O nalítané kilometry a pravou fyzickou námahu se postaral navoskovaný parket.

A jako obvykle, dnes je klasická porce výuky v délce hoďka a půl.

Na první fotce lze nahlédnout, že i mistr kameník se občas utne.

Svist křídel labutích na fotkách 5 a 6 se nesl údolím. Ač daleko, krásně slyšitelný zážitek.
73 fotek, 17.11.2018, 12 zobrazení, přidat komentář
Vyhlídky Mlynářův kámen, Dubičky,
Doerellova, Výšina královny Vilemíny,
rozhledna Radejčín

Pidi trasa 7 kiláků na pohodu a kochání. :-)
Převýšení nula nula prd. Pardon 241 metrů. :-D

Výhledy - parádní. :-) Furt jsem někoho potkával a na jedné fotce je část cyklistů. Čekal jsem dloooouho než přejeli. Dobrých padesát.
97 fotek, 4.11.2018, 19 zobrazení, přidat komentář
Panská skála je prima prolízačka. Jednoduchá s možností výběru nahoru a dolů. Rád tam zajedu znovu s nějakým šplhavcem, se kterým se budeme vzájemně fotit. ;-)

Na seznamu přání byla dlouho aneb kdopak by neznal českou klasiku - pohádku Pyšná princezna. :-)

Původně krátký okruh cca 10 km byl jako obvykle překonán o jeden délkový kilák. Což je v pohodě. Na výškové metry budu muset zavést nějakou svoji konstantu. Jako je Leňourova na vzdálenostní - plánovaná trasa X kilometrů se musí patřičně prodloužit, tak u mě plán převýšení 380 metrů opět nabobtnal na skoro dvojnásobek na cca 680 metrů nahoru a dolů.

V obci Prysk jsem prolezl skoro vše dle mapy. Co v ni není je kámen, který je na sedmi fotkách od této.
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2018_11_03_Luzicke_hory_Panska_skala_Prysk_pohanska_linie/#2018_11_03_Krussne_hory_071.jpg

Což je škoda. Neb místní fachman spravující věž u kostela mě upozornil na místní zajímavost, že při jarní rovnodennosti je v zákrytu několik bodů při vycházejícím slunci. Vše začíná cca 180 km daleko vzdušnou čarou - Kralický Sněžník. Viz čára zde:
https://mapy.cz/s/3btBn

Starý listnáč, ošlapané schody, skalní bloky jsou známky dávné minulosti našich předků. Jak bývá zvykem hned vedle z nějakého důvodu významného místa / stavby / kamene se nasáčkovala církev a postavila tam kostel.

V obci probíhala akce Strašidelná stezka 2.11. a Pohádkový les 3.11. Takže jsem potkával malé čarodějnice, malé 4 mušketýry (sice jen dva, ale prima výzbroj a výstroj v modrém) a další i bez kostýmů. S papírem v ruce plnili "bojový plán". :-)
64 fotek, 27.10.2018, 9 zobrazení, přidat komentář
Klínovec - to se neochodí. ;-)

Tůdlevá to bylo poprvé:
https://pavel2015.rajce.idnes.cz/2015_11_14_Jachymov_Klinovec_Horni_hrad/

A určo to bude potřetí ... :-)
99 fotek, 21.10.2018, 49 zobrazení, 1 komentář
"Hustý" podzim s překvápkem

Trasa krátká, ale výživná díky mnoha zajímavostem na trase. Zřícenina mauzolea Čertova kaple je pěkný, kulatý chrám. Tedy co z něj zbylo. Vysoké sloupy, jsou poskládané vedle něj. K vidění na fotce. Skalní brána - pravý důvod mého putování. Vysoký, úchvatný útvar. Se slunkem nízko na obzoru to byla dech beroucí hra stínů a světel protknutá barvy podzimu. Terezina vyhlídka - krásný výhled do měsíční krajiny. Několik skal hodných k prozkoumání. Zřícenina hradu Starý Žeberk - rozsáhlý komplex skal snadno zdolatelných a prima místo k hodování s výhledem. Stejně jako předchozí vyhlídka. Na hodinovou prohlídku zámku Jezeří nebylo sil a pro letošek prohlídky končí. Příští týden je na zámku strašidelná trasa bez standardních návštěvnických okruhů.

Původně plánovaných 11 km bylo Stachanovsky překročeno na 12. Což není mnoho, ale z původních výškových 540 metrů se stalo 820. Nahoru a dolů. A to už cítit je. Šplhaní jsem si užil měrou vrchovatou - chrám, skály. Skalní brána se postarala o škrábání do strmého kopce. Při putování po žluté po lesní cestě jsem si říkal - škoda, že trochu nesprchlo by se tolik neprášilo. Při zdolávání "Strmilováka" k bráně po kolena v listí jsem byl rád, že je sucho neb to klouzalo nahoru i dolů i tak.

Při kochání na skalách na zřícenině hradu jsem byl rád, že jsem nahoru vyšplhal. A nebylo to obtížné pro člověka. Neb o překvápko se postaralo stádo divočáků v počtu 8-9. Tři dospělí a drobotina. Již odrostlá. Přišli pod skálou, na které jsem byl já - mimo turistickou trasu - a pokračovali dále po modré. V místě kde jsem nalézal na skály se dospělí na chvíli zastavili a větřili. Není divu, moje pachová stopa bylo zcela čerstvá. Odklusali dál a jal jsem se slézat. Když po úplně stejné trase se přihnali danci a mazali za divočáky. Jako nějaká lehká jízda po předchozí jízdě těžké. Zajímavé. Všichni hnali někam na pozdní oběd? Začal jsem přemýšlet jaká další lesní zvířata by mohla následovat. Když chvíli nic, sestoupil jsem ze skály a mazal po stejné modré. Ale na opačnou stranu. Zadní část zříceniny holt někdy jindy. Přece se nebudu cpát někde v davu. :-D Fotil jsem, ale výsledkem byl hnědý hřbet na hnědém listí = téměř nic. Výstižná hláška z českého filmu:"Mimikry je když se ztratíš."

Krásnou podzimní procházku většinu trasy doprovázel hluk dvou těžebních strojů v dolu. Na fotce hned za zámkem. I když hodně daleko, zvuk se nesl. Dále vysoký zvuk terénních motorek. Část dolu coby okruh. Teprve když jsem zalezl daleko a vysoko, užíval jsem barev a ticha s přírodními zvuky ptáků a savců.
107 fotek, 14.10.2018, 35 zobrazení, přidat komentář
Veselá Hi-Tech
Ještědská hřebenovka

Veselý Liberec s prodlouženým účinkem :-D

Již přesun z Prahy do Liberce nebyl úplně běžný. Žlutý, Flixbus, auto. Slečna vedle mě ochotně vyšla vstříc a Květa se ze zadní části autobusu přesunula dopředu. Povídání ustalo až před Libercem kocháním Ještědu, Květa krátce dala řeč se známým z sa, který úplně náhodou seděl přes uličku vedle nás a dal sólo túru na opačnou stranu.

Bylo nás šest. Na začátku. Na konci česká klasika. Bylo nás pět. Jana s větrem o závod hnala výškové i vzdálenostní kiláky. My lenoši jsme si užívali sluníčka, výhledů a hi-tech parádiček. Ať již z vlastních zásob - dron, Peakfinder či kolemjdoucích tatínků závodících s RC modely kdo vyjede po kamenité stezce až nahoru pokud možno bez poponášení. Žasnutí, co vše teréňáci zdolaly, neznalo mezí.

Karolína z Flixbusu bude přidána mezi účastníky až ji přijde potvrzovací mail z webu sa. Několik pokusů a Miro Žbirka zpívá: Nechodí, stále nechodí ... Takto nás překvapila na nádraží v Liberci a báječně mezi nás zapadla. Byla uvedena do ajťáckého světa a patřičnými hovory H.

Bylo úplně jedno kdo v jaké náladě dorazil do Liberce. Neb opravdu hodně veselý řidič nás všechny nakazil a dobrá nálada vydržela celý den až do měsíčně srpkovitého závěru. Dětem rozdával lízátka, v dobrém dlouhou frontu komandoval k nachystání drobných. Místní jej znají a tak se paní nedala odbýt větou, že je místo už jen v kufru. Paradox dnešní doby. Veselá nálada se nenosí a na takto postižené se volá policie by provedla test na alkohol a drogy. Po ranní bílé čokoládě byly všechny výsledky negativní. Když hlaholil vzlétáme a za příplatek pět korun bude cesta kolem světa nám průpovídka došla až když kruhový objezd obkroužil celý navíc. Dlouhou dobu jsme kopírovali koleje s vedením, tož se nabízela logická otázka zda na Ještěd jezdí šalina. Na Zugspitze normálka jezdí vlak a je to jinčačí krpál.

Z mnoha otevřených hospod jsme zakotvili uprostřed dne v jedné, kde jsme náhodou přisedli k mladé slečně s navrátivšim se přítelem. Zapředený společný hovor nebral konce ke spokojeností na obou stranách. Skvělá bašta rychle zmizla následujíce čas dronů. Teda jednoho, ale byl všude a vše řádně dokumentoval. My šťastnější z nás jsme nad ním převzali kontrolu posílajíce dron od nás, k nám, otáčet se a tak. Mno občas jen blikal červeně, zeleně a na naše posunky kašlal z vysoka. Teda pokud to dron umí. Pro náhodné kolemjdoucí to asi vypadlo jako jogínské cvičení. Lidská, pěticípá hvězda na louce se závětřím byla nízce přelétnuta a nafilmována se závěrem z velké výšky. Až jsem si říkal by jej nevzal fičák nad korunami stromů.

Maje odvoz záležejícím jen na nás, lelkovali jsme kde se dalo, blbnuli jsme kde se dalo a na lanovce mimo provoz jsme prostě nasedli. Šplhali po žebříku, kšiltovky odhazovali v dál a tak všelijak. Nutno dodat, že jsme vše řádně řádně vrátili do původního stavu a sedačku sbalili zpět jak byla.

Noční závěr byl v pohodě. Lesem nelesem, polem, nepolem. Stali se z nás světlonosiči a maponosiči neb část trasy prostě nebyla značená. Na louce nebylo na co. Vyplašili jsme jedno středně velké zvíře. Srnka? Divočák? Nikdo neví, ale bálo se nás to více než my jeho.

Tak my už jdeme do finále a za všechno vážně dík.
https://youtu.be/V3DByaG2M_w?t=57

Sumasumárum. Skvělý den s báječnou partou. :-)

P.S.
Když Hi-Tech výlet, tož nemůže chybět záznam trasy. ;-)
https://mapy.cz/s/38gzC
29 fotek, 14.10.2018, 22 zobrazení, přidat komentář
62 fotek, 6.10.2018, 12 zobrazení, přidat komentář
Hazmburk jsem měl v merku od roku 2015 kdy jsem na podzim zorganizoval České středohoří 1,2,3, na kterých jsem potkal první taneční partnerku. A když je něco poprvé, hned tak se na to nezapomíná. :-)
Zříceninu jsme měli pokaždé na dohled a včul na ni konečně došla řada. ;-)
V průvodci uvedených 40 minut je na focení a slézání skály málo. Obzvlášť když si to dá člověk 2x. :-D
_
Když jsem lezl na hradní věž, daleko shora se nesl řehot žen. Nikam jsem nespěchal, fotil, stoupal po četných schodech. Jinými slovy, trvalo mi to dlouho, ale řehot neustával. Nechápal jsem co tak zábavného může být na hradní věži. Krom bílé paní. ;-) Dosáhnuvši vrcholu, tři mladé ženy byl v nejlepším. Blbnuly s oprátkou, jedna byla na zemi, fotily se a když mě uviděly, smály se ještě víc. :-D
_
Na parkování je dobré mít kovové mice. Přesně do 50 Kč. Neb automat nevrací a možnost platební kartou nefungovala. :-(
71 fotek, 3.10.2018, 24 zobrazení, přidat komentář
Brněnská přehrada - parník
Dalešice - parník
Slezská Harta - velká plachetnice
Máchovo jezero - parník
Orlík - parník + piráti
Lipno - parník

Chybí něco? ;-)
66 fotek, 2.10.2018, 20 zobrazení, přidat komentář
145 fotek, 15.9.2018, 18 zobrazení, přidat komentář
České Švýcarsko, Kyjovská skalní stezka
Kyjovský hrad, Klenotnice, Jeskyně víl, Brtnický hrádek

Jeskyně víl je v zimě úchvatná, tam musím až nastane čas. :-)
https://mapy.cz/turisticka?x=14.4435805&y=50.9237872&z=15&gallery=1&source=base&id=2058918

Hnedle zkraje mě "dostaly" betélný prolízačky, protože:
- tak nízké = dřep / v podřepu vpřed
- tak úzké = batoh dolů i já coby hubeňour

Dále špica šplhání střední obtížnosti až k vlajce zříceniny hrádku - ze všech lidí co jsem tam potkal krom mě vylezla jen slečna marně povzbuzující sestru a rodiče k výstupu. I dvě ženy na fotce to po chvíli zkoušení vzdaly se slovy, že ...

Klenotnice - těžký šplhací oříšek vyžadující následnou očistu.

Pozdní oběd vynikající. Zestárnuvši podnájemce po 28 sezonách končí a majitel hostinec nabídne k prodeji.

Je tam spousta míst hodny další návštěvy. :-)

Při návratu do Prahy zapadající slunce vykouzlilo úchvatné scenérie vršků Českého středohoří. Kochal jsem se jako pan Hrušínský ve Vesničce mé střediskové. ;-)

Komentáře

přidat komentář

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.

Partneři

Visa Mastercard Maestro American Express Visa Electron